Lež má krásný nohy… Vždycky mì uèili, že lhát se nemá. Že se to prej nevyplatí. No nevim, po tom, co jsem zažil, si tak docela jistej nejsem. Ale abych zaèal od Adama. Vlastnì fakt od Adama, protože tak se jmenuje mùj kámoš. Zaèalo to nevinnì. Vyrazili jsme si s Adamem na bìžky. Já vzal kromì voskù nìco chlastu, on pár jointù. Den se vydaøil, nepodmazali jsme a tak jsme jeli. Prima jízda. Tak prima, žè jste to protáhli až do setmìní. Udìlali jsme si oheò a dali do placu naše svaèinky. Nevím, jestli to byl chlast anebo to konopí, ale najednou nám skoro najednou napadlo, že se domù nepojede, že by byla docela prdel nìkde pøespat a ráno si výlet protáhnout. Prùser byl, že jsme nikdo nemìli ani stan ani spacák. Co dìlat? Pøece to neodpískáme! „Zkusíme najít nìjakej seník“, napadlo zhuleného Adama. „Tam to do rána pøeèkáme. A oheò se dá udìlat vždycky.“ Vydali jsme se hledat. To, co jsme našli, seník nebyl. Polorozpadlý selský statek. Jen jeden trakt nemìl vymlácený okna anebo propadlou støechu. Skoro, jako by to byla nìèí chalupa. Vypadalo to všecko bezpeènì opuštìný. Mrkli jsme po sobì a bylo nám jasný, že to zprubnem. Nejsem žádný vykradaè, pøiznám se, že jsem mìl bobky a Adam urèitì taky, ale možná ten chlast a tráva, prostì jsme se tam vloupali. Zezadu, od lesa, pootevøeným okýnkem pøes uhlí. Barák byl naštìstí fakt prázdnej. A fakt to byla èísi chalupa. Dvì cimry byly jakž takž obyvatelný. Vlastnì jakýpak jakž takž. Hotovej luxus. Kamna, u nich døevo i uhlí, stùl, petrolejka, dvì postele a ve vedlejší cimøe hotovej poklad. Kromì kamen a dalšího stolu taky kredenc. Plná chlastu, instatních polívek a dalších blbin. Prostì kuchynì. Zatopili jsme, rozsvítili a pokraèovali jsme v prohlídce. Samozøejmì jsme si drze natankovali nìjaký to èervený víno a pro kuráž jsme ho øezali tvrdým. „Hele, to je prdel,“ rozøehtal se najednou Adam. „Komixy!“ A vytáhl na stùl nìkolik olistovaných sešitù. Brzo jsme ale zjistili, že spíš než komixy jde o komixový porno. Všude jen obrázky mrdajících chlapù, námoøníkù, poldù nebo svalovcù s neuvìøitelnì velkejma cákajícíma ocasama, obrovitejma koulema, svalnatejma stehnama a pevnýma prdelema. Chvilku jsme si tím ze zvìdavosti listovali, ale došlo nám, že nic pro nás. Adam si jen tak ze srandy rozepnul džíny a vytáhl péro. „To abys nemyslel, že mì to vzrušuje a v noci to do mì nenarval zezadu,“ žertoval se mnou. „A co ty, tobì stojí?“ „No nestojí.“ „Ukaž!“ „Tak nevím, kdo si bude muset dát v noci pozor,“ øekl jsem nervóznì, ale èuráka jsem nakonec vytáhnul. Stáli jsme proti sobì, oba trochu v rozpacích. Nakonec si Adam stáhnul džíny a ocas schoval do slipù. Oblékl jsem se také. „Ale stejnì to ve mnì nìco zvedlo,“ pøiznával Adam. „Myslím, že si ho pøed spaním pùjdu nìkam vyhonit. Není v tìch šuplatech nìco zajímavìjšího?“ A dal se do hledáni. Ozvalo se tiché písknutí a Adam najednou vylovil sadu erotických pomùcek. Umìlý kokoty, ale velký skoro stejnì, jako ty na obrázku. Jako v transu jsme je zkoumali a osahávali. „Je úplnì jako živej,“ uklouzlo Adamovi, „šáhni si, to je jako bys držel vlastní maso.“ Nechtìl jsem vypadat jako srab a tak jsem tu vìc vzal taky do ruky. Zkoušeli jsme pak jeden po druhém. Nìkteré byly nelístostnì umìlohmotnì pevné, jiné polotuhé, zahnuté, zdrsnìlé. Skuteèná galerie pocitù a pøedstav. „No koneènì, já to vìdìl,,“ zaøval vítìzoslavnì Adam a vytáhl štos normálního porna. „Postav na kafe, vyhlašuju samostudium,“ zavelel, svlíknul si slipy a uvelebil si s èásti své koøisti u stolu. Šel jsem postavit na to kafe Když jsem se dvìma plnejma kafáèema vstoupil do místnosti, kde jsem zanechal Adama, oèekával jsem, že ho najdu s nohama do praku, jak si pomalu nebo natvrdo honí péro. Místo toho tam sedìl úplnì štajf s rukama nad hlavou, jako by se vzdával. „Co je to za blbý fóry?“ chtìl jsem øíct, ale pak jsem ho uvidìl. Ve dveøích z chodby vedoucí k hlavnímu vchodu stál udìlanej chlap a míøil na Adama krochnou… „Postav to na stùl a zpátky ke zdi. A žádný blbosti!“ poruèil mi. Ani nevím, jak jsem se u tý zdi ocit´, ale byl to vìru zlomek vteøiny. „Tak zlodìji, co?“ vybafl na nás. „Ale kdepak, pane, to je omyl. Já vím, je to tu tak trochu roztahaný. My jsme ale jen blbci, fakt dìsný blbci. Byla nám zima. Bìžky, výlet. Mìli jsme strach, že bysme omrzli. Nenašli jsme seník, my jsme nevìdìli, že je to vaše, byli jsme trochu zvìdavý. Fakt, to jen kvùli tý pøíšerný zimì. Trochu jsme se tu rozhlídli, ale my to uklidíme. To víno zaplatíme, opravdu. Nezlobte se, opravdu nejsme zlodìji, My to jen zkoušeli, nic jsme nevypáèili, pøišli jsem zadem pøes uhlí a zase bychom to asi všechno uklidili. Fakt…“ mleli jsem pøekotnì jeden pøes druhého. Chlápek se oèividnì bavil. „Tak zima, øíkáte, omrzliny a tak…?“ „Ano pane,“ souhlasili jsme jako o život. „No zima je venku fakt kurevská,“ uznal. „Možná, že mám taky nìjakou omrzlinu. Já šel pìšky na rozdíl od vás. Posledních pár kilákù ve stopách vašich lyži, víte…“ „Mám vám udìlat èaj nebo svaøák, teda z vašeho, když dovolíte,“ zkusil jsem být „užiteènej“. „Stùj a moc sebou nemel,“ zpražil mì a najednou bylo po žoviálnosti. Pak si zapálil. A zase ten pobavenì žoviální tón. „Omrzliny, to je svinsto, ty svaøákem nevyléèíš. To chce studenou vodu a tøít. Rozumíš?“ „Tøít,“ opakoval sjem poslušnì jako beránek. „Tøeba takhle,“ øekl a pomalu si rozepnul poklopec. To, co z nìj vytáhnul, nemìlo daleko do tìch vìcí, které jsme pøedtím drželi v ruce. Pomalu pøetahoval pøedkožku a péru mu mohutnìlo a mohutnìlo. „Tøít!“ poruèil. První pochopil Adam , zvolna spustil ruku do klína a pokoušel se nahonit si péro. „Svlíkni se donaha a rozáhni nohy, omrzliny potøebujou vzduch!“ naøídil Adamovi. Ten pochopitelnì poslechl. Chlap si dál honil péro a naleštìnou kanadou z níž stékal roztávající sníh dráždil Adama v rozkroku a na koulích. „Tak hezky rozcapit a tøít,“ komandoval, „a ty bys to taky nemìl podceòovat!“ obrátil se na mì. „Nejdøív zaèni tøít a pak se pomalu svlíkej.“ Naznaèil mi. Pøitom plivnul Adamovi na žaluda. „Nestojí?“ dobíral si ho, „asi bude fakt omrzlej. Teï pøijde vhod ten svaøák.“ Nabral do úst ještì teplé víno a èurùèkem ho vypustil na Adamova kokota. Úèinek se dostavil Adamovi péro stouplo. „Pokraèuj!“ naøídil mu a obrátil se na mne. „Teï ty. – Hezky rozepnout, ukaž maso, výbornì, to je nadìjné, Zastrè ocas, ukaž koule. Sundej džíny. Rozepni si košili. Dolù. Trièko taky. Vytáhni ho, jako když chodíš chcát. Fajn. Vytáhni i koule. Hoò ho. Slipy dolù. Boty taky. Otoè se. Ohni se. Roztáhni pùlky, omrzliny nìkdy pronikaji hodnì hluboko. Ještì víc ty pùlky. Tak, vpoøádku. Je to ošklivì omrzlé, ale to snad nìjak spravíme. Postav se zpátky a hoò ho.“ A zaèal se zase vìnovat Adamovi. Vpodstatì stejnou execírkou. „Tady je to taky moc špatný…“ konstatoval. „Moc rád bych vám pomoh´, chlapci, ale mám strach, že jsem taky omrzlej. Ale zkusíme tøení jazykem.“ S tìmi slovy si pøitáhl Adama a vrazil mu to své obrovské péro do úst. Adam se zaèal dávit. „Ajajaj, tam je podezøení na zápal plic. To spraví jen teplý mlíko.“ S tìmi slovy pøisunul pøed Adama porno a talíøek. „Zkus tam nacákat, brouku!“ vybídl ho, „a my zatím zkusíme druhý pokus!“ Došlo mi, že pøišla øada na mì. „Tak pojï, a bacha na nákazu.!“ Mìl jsem jeho obrovský péro smrdící po chlapovi tìsnì pøed nosem. „Udìlej Áááá, olízni mi žaluda, ták, ještì, teï dávej bacha, stáhnu si pøedkožku a ty olízni celej žalud, zmáèkni mi péro. Vyteklo nìco? Fajn! Tak to prstem rozmaž po žaludu. Nasaï rty a pojedem. Neboj, nevrazím ho hluboko. Dobrý? --- to je dobøe, že se koukáš, pak si to vyzkoušíš taky!“ Pochopil jsem, že poslední slova patøí Adamovi. Mrknul jsem po nìm koutkem oka a zjistil jsem, že na nás fascinovanì zírá a ruka na péru mu jede na plný obrátky. Najednou sáhl po talíøku a zaèal støíkat. Chlupáè ze mì vytáhl svùj kolík a zaèal se vìnovat Adamovì šávì. Když ho vycedil do mrti, surovì mu otevøel ústa a nalil mu tam jeho vlastní semeno. „To je na zápal plic, zkus to spolknout, hochu! Co zbyde, použijem jinak.“ Mnì pak naøídil, a ho ještì chvíli kouøím, ale že to vypadá nadìjnì. Adam svý semeno fakt nedokázal spolknout. Chlupáè ze mì znovu vytáhl svùj ocas, zkontroloval, jestli mi stojí mùj vlastní a naøídil mi, a si sednu na Adamovo místo. Ale na bobek. Adamovi naøídil, a si vleze na stùl. „Když nezabírá mlíko, zbývá už jenom psí sádlo,“ zamruèel Chlupáè, „ a tlaky na prsou!“ dodal. Obratnì svázal Adama do kozelce, takže tu ležel s kolenama u brady a s prdelí, koulema a ptákem vydanýma všanc Chlupáèovu experimentování. „Tak co, nepomùžeš kámošovi?“ obrátil se Chlupáè na mì, zatímco strkal svýho èuráka Adamovi do úst. Mysl jsem, že chce, abych zaèal Adama kouøit a poslušnì jsem vzal kamarádùv ocas do svých rtù. „Ale tak ne, musíme tøít,“ sprdnul mne a podal mi tubu s olejem. „Soustøeï se na nejvíc postižená místa!“ Zaèal jsem tedy Adama natírat olejem. Byl krásný, jako øecká socha. A když jsem mu po chvilce váhání zajel na koule, zase se mu postavil. „Ale musíme myslet taky na tvoje zdraví,“ zaèal zase Chlupáè, zalehnul Adama celou svou vahou, takže jeho koòská kláda musela Adamovi vlítnout až za mandle, naklonil se ke mnì a vzal mì do úst. Kouøil znamenitì a zkušenì. Myslel jsem, že už poteèu, ale Chlupáè mnì vyplivnul a chvíli se bavil, jak mi podvedený èurák pumpuje chtíèem. Potom vzal do jedné ruky jeden z tìch obrovských umìlých penisù a druhou nabral z talíøku Adamovo zbylé semeno. Potøel jím žalud té vìci a bezelstnì utrousil. „Nebolej tì už takhle na tom bobku nohy?“ Nesmìle jsem pøikývnul. „Tak na, tady máš sedátko. Posaï se,“ øekl mi a s tìmi slovy mi to naspermované cosi pøistèil k øiti. Nevìøil jsem, že mohu nìco takového pojmout, ale Chlupáè mne donutil. Když se to dildo do mì cpalo, kmitlo mi hlavou Adamovo vtipkování, kdo koho dnes v noci omrdá. Teï mnì mrdal Adam svým semenem natøeným na slibovaném vele-penisu. „Zatancuj, miláèku, strejdovi pøed oèima,“ poruèil mi Chlupáè, ale to, co s náma provozoval mne pomalu dostávalo do ráže. Vyskoèil jsem na stùl nad ležícího Adama s tím neuvìøitelným kusem gumy v prdeli a skuteènì jsem tanèil a kroutil se Chlupáèovi na oèích. Když jsem cítil, ž to ze mì vyjíždí, pøirazil jsem to zpátky do sebe jednoduše tím, že jsem si dosedl na spoutaného Adama. Vjela do mne zoufalá drzost. „Miláèek má strach o strejdu,“ zakòoural jsem rozmazlenì a Chlupáè pochopil. Vytáhl svýho macana z Adama, šáhl si hloubìj do kalhot, takže se mu z poklopce vojenskejch maskáèù vyvalily jeho chlupaté koule, plivl si do dlanì a rozmazal sliny po koulích se slovy, že jsou možná taky omrzlé, pak si spustil maskaèe až ke kolenùm, kleknul si k nám na stùl a prdelí se posadil Adamovi na oblièej. Adamova brada vytlaèila Chlupáèovy koule pøímo pøede mne. Sklonil jsem se a zaèal mu jazykem léèit omrliny na vejcích. Moje dildem skoro natržená prdel trèelo v tu chvíli vyzývavì nìkam ke stropu. Chlupáè se najednou nadzvedl a já si všimnul, jak mu Adam „léèí“ anál. Zrovna tak mi neušlo husté strništì chlupù. Které se Chlupáèovi ježilo od koøene ocasu až k pupku. Dostal jsem chu vidìt ho nahého a zaèal jsem ho rozepínat a svlékat. Mìl krásná kulturistická prsa a ohromné bicepsy. Po zarostlých prsou mu stékaly èurùèky potu a taky špièka jeho žaludu se silnì „potila“. Vzal jsem ho znovu do úst, ale on mi v tom políèkem zabránil. Vytáhl mi z prdele tu obrovskou gumu a zaèal se s ní mazlit. Tøel si ji o prsa, lízal ji a pak si ji zavedl do své jako kámen pevné prdele. Mezitím nahmátl jiné dildo, pevný, studený a pomìrnì úzký vibrátor, vsunul mi ho do úst a pak mezi pùlky se slovy: „Ohøejem ho a zkusíme vyléèit, tady kámoše“. Za chvíli ta pøíjemnì vrnící vìc zaèala vnikat do Adama. Ocas i moje osiøelá prdel hoøely vášní. Praštil jsem sebou na zem a ze zoufalství jsem si do análu zaèal strkat prázdnou sedmièku od vína. Zdálo se, že to Chlupáèe nadzvedlo. Rozvázal Adama z kozelce, otoèil ho prdelí k sobì, vytáhl z nìj robertka a zavedl si ho sám a výkøikem: „Prima, hobluj s tou flaškou, hobluj!“ si nasadil Adama na svùj vlastí vášnivì ztopoøelý úd. Doslova jako rukavici. Nabodený Adam ochotnì spolupracoval a volnou rukou si honil vlastní ocas.Pózoval jsem jim k tomu na podlaze s flašku v prdeli a pomalu se sunul k nim. Vytáhl ze mì sklo a z Adama maso, postavil nás pøed sebe na stùl a zaèal nás mlátit po prdeli. Obèas nám støídavì strèil jazyk do análù pak pøidal i prsty. Masíroval nám prostaty zevnitø, svíral nám koule a lízal je, pak nás se stolu shodil, opøel se prdelí o jeho desku a vytrèil na nás svou hoøící kládu. Rvali jsem se o ni s Adamem jako konì. Ale opravdu na vážno a docela surovì. Kousali jsme, my dva nejlepší pøátelé jsme se kopali do koulí a uštìdøovali si rány na solar jenom, abychom se jeden druhého na chvíli zbavili a strejda si s náma na chvilièku za odmìnu „pohrál“. Bral si nás podle libovùle a podle surovosti našich zásahù vùèi druhému. Za slabší výkon jsme si ho mohli olíznout, za drsnìjší akci nám dovolil chvíli kouøit svýho ocasa a když jsme jeden druhému provedli opravdu svinsto, vstoupil Chlupáè milostivì do vítìzovy prdelky a chvíli mu ji protahoval. Rozpalovalo nás to všechny tøi èím dál víc, Chlupáèovi z jeho trysky intenzivnì teklo, jako kdyby chytil kapavku, a tìžko soudit, jestli to byly naše sliny, jeho pøedšáva anebo oboje. Rozhodnì se neúprosnì blížil k vrcholu. Tìsnì pøedtím si nás za vlasy pøitáhl až ke svému ocasu a nutil nás, a ho obsluhujem „double-decked“. Šílená práce našich jazykù na jeho døíku, pulsující palici žaluda, na uzdièce a ve štìrbinì, koneènì pøinesla své ovoce. Strejda zaèal na své miláèky cákat. Pøitiskli jsme se s Adamem oblièejem na sebe. Koneènì z nás byli opìt staøí pøátelé. Nikdo toho druhého neokradl o tu chlapácky vonící nálož Chlupáèovy šávy. Cítili jsme, jak nám buší po oblièeji, jak se vstøikuje do nosních dírek a jak nám polévá rty. Bylo mi, jako by mì intenzivnì olizoval nìjaký bernardýn. Uprostøed svého orgasmu Chlupáè trochu pøirazil, takže mi od jeho šávy zalehlo v uchu a cítil jsem známou slizkou hebkost i na rameno. Odtrhli jsme se od sebe s Adamem teprve, když Chlupáèovy pulzace ustaly, a pak jsme s rozkoší jeden s druhého tu lepkavou nadílku samèího ukojení olízali. Ani nevím jak jsem se dolízal až k Adamovu rozkroku. Neodolatelná chu na mužské semeno, na Adamovo sperma mne pøimìla, vzít si ho do úst. Ne už z donucení, ale s opravdovou chutí. Jeho pyj mne neucpával a nedusil tak, jako Chlupáèùv, ale cítil jsem na jazyku jak mu to v nìm buší a po nìkolika tazích mi Adam støíkal. Jen pro mne a jen sebe. To odzátkovalo i moji nadrženou tryku a já, Chlupáèovo nevycválané štìnì, pod sebe udìlal nedùstojnou spermatickou loužièku…